|
|
|
2009-07-03 16:22
Turecko - Alacati
Ahoj všichni, tak jsem zpět z Turecka z Alacati. Po maturitě a tříměsíčním nekonečným studiu opět voda a trénink, navíc spojený po roční pauze s mým třetím závodem EFPT. Pro dopravu na místo jsem využil služeb letecké společnosti Turkish airlines z Prahy . Letenka mi vyšla na 11 000 Kč tam i zpět a za převoz vercajku jsem zaplatil 30 euro za jeden balík a jednu cestu. Dost poctivě se na této trase hlídají váhy a tak jsem své objemné nádobíčko musel rozdělit na dva bagy – pak to šlo bez problémů – celkem přeprava cajku 120,-€. Let vede pouze do Istanbulu, kde se musí přestupovat na místní linku do Izmiru. Letiště mají nově zrekonstruované a vše proběhlo v pohodě. Po příletu do Izmiru, to je jedno z největších měst v Turecku (asi 3 mil obyvatel) mě vyzvedl německý kámoš co je tam přes léto v půjčovně. Transfer trvá ještě asi 1 hodinu a jste na místě. Upřímně mohu říct, že jsem byl trochu zklamný… Vše je tam docela dost drahé a surfování tam zrovna není také žádný zázrak. Nejlevnější ubytování vyjde asi na 60 euro na noc se snídaní a bydlíte v jedné místnosti se sprchou v jednom ze dvou „hotýlků“ a široko daleko nic. U večeře vám určitě 20,-€ stačit nebude a to nejsem žádný pivař, který zde musí vysolit 5 éček za půllitr zlatého moku. K vodě musíte chodit pěšky asi 1 km, nebo se dá také chytit místní autobus. Ale jako rozcvička to každý den nebylo špatný. Turecko má poměrně luxusní zázemí obchodů a koupíte tu nač si jen vzpomenete. Audiny R8 tu lítají jak u nás škodovky a tak se bylo večer na co koukat. Přes den se až na pláž k půjčovně přivalí bavoráci a meďáci , vyskáčou koníci, v půjčovně půjčí cajky a jezdí do večera. Jednoduchý a pohodový. Jsou tam velmi pěkná obchodní centra s dobrým zázemím. Doporučuji (aspc) vše u nich funguje dobře a vždy se s nima domluvíte. Pro drahé větrem ošlehané často nervózní polovičky ideální odreagování a zábava. Nezapomeňte ale na ňáký ty drobný. Jako měna ideálně poslouží Euro a kdekoli ho dle potřeby směníte. Strava celkem v pohodě, evropská, zelenina a maso všeho druhu se standard přílohama.
Podmínky na ježdění jsou ok, až na pár věcí… teplota vzduchu byla v tuhle dobu asi 36 stupňů, ale voda byla tak ledová, že se zde skoro nedá jezdit bez neoprénu. A i borci z Karibiku co na závod přiletěli – nevěřili a jejich šorťáky je po pár minutách donutily vylézt z vody. Jinak je to určitě dobrý spot pro začátečníky, protože je zde mělká voda asi 200 – 300 m od pláže stačíte po pás. Byl jsem zde poprvé a celkem 14 dní. Z toho mi foukalo tak 9 dní. Jezdil jsem nejčastěji na 5.0 plachtu a pár dní foukalo dokonce i na 4.5, které jsem měl místy plný zuby …zbytek jsem používal 5.4. Na vodě mírnej čop a spíš klasickej motokros. Na vodě, díky asi nejlepší turecký lokalitě bylo každý den snad 1000 windsurfistů, kteří se tam všude motali, takže na trénink nových triků to zrovna nebylo ideální. A i v samotném závodě to byl neskutečnej boj s turistama a nejvíc nadával snad Paskowsky a odnesli to i pořadatelé. Měl bohužel pravdu, organizačně nezvládnutelná situace.
Poslední 4 dny se tady jel EFPT závod ve Freestyle. Předpověď byla dobrá na dva dny a ta vydržela. Za dva dny se odjel celý závod. 2 double eliminace a další dva dni už nefouklo. Pro mě tento závod nebyl zrovna moc úspěšný, ale o to víc jsem si vzal ponaučení. Laťka se i v rámci Evropy neskutečně posouvá a triky, kterým jsem se vloni ještě smál a jen kroutil hlavou se tu dávali na rozježdění. Navíc to není vůbec evropská tour, ale „malý svěťák“, kdy startovní pole je z více jak z poloviny tvořeno Brazilci, Kanaďan, Karibikem a vlastně prvních 10 je i ve svěťáku do 20 a z těch prvních 10 může vyhrát kdokoli. Konkurence je obrovská a i kdyby nás tu bylo o 10 víc dopadlo by to asi stejně. Freestyle je nejtěžší disciplína a je to taky hodně o štěstí. O štěstí v losu, v podmínkách, ve vybraným vercajku…..,ale hlavně musíte umět dávat většinu triků na 100%. A to je o něčem jiném, než točit freestyle video celý týden a triky vybírat z desítky pokusů. Tady musíte ve 5 min. ustát 10-12 triků té nejvyšší obtížnosti, 2m šakou se tenhle celý kolotoč začíná a bez sviče na obě strany jste tu zbytečný. Všichni to tam serou hned od začátku. S vulkánem a spokem si tak srovnáte záda než dojedete do čtverce závodu a hurá do těch všech možných vrtulí a jejich nekonečných variací. Upřímně říkám, že za současnýho stavu a možností, které mám na místní poměry v ČR hodně dobrý, není vůbec šance se umístnit na čele. Je to hodně o náhodě a štěstí. Chybí vám jeden trik v rozjížďce a nepostupujete, do dalšího losu chytnete zkušenýho pilota a jste bez bodu – jednoduchý a rychlý. Jediná šance je na vodě trávit 300 dní v roce a to musí foukat, nesmíte se zranit a musíte zkoušet všechny triky co existujou.
No nic. První závod v letošním roce je za mnou, zklamán, poučen a hlavně nabuzen do nového závodění odlétám tento týden na měsíc a půl na Fuertu, kde jsou v Evropě asi nejlepší podmínky pro trénink. Moc se mi tam vloni líbilo, takže vyrážím pilně trénovat a hlavně jsem měl to štěstí a získal jsem divokou kartu do kvalifikace PWA. Můj první velký závod a pokus se z asi 50 všech možných borců a místňáků kvalifikovat do vlastního závodu, což je málo pravděpodobný, ale udělám maximum. V závodě na 5 postupujících z kvaldy pak čeká světová elita těch 30ti nejzvučnějších jmen a ti celý rok trénují a připravují se na tučné pricemoney. Určitě se chci hlavně zdokonalit a doladit pár nových triků tak, abych pak v září lépe bodoval na EFPT na Tarifě.
Tak větru zdar a uvidíme se na Prvním čs ws kempu v září na Sardinii, kam vás všechny zvu.
Bude to velká zábava s nekonečným ježděním.
| |
